|
AUGUSTE PICCARD
☼ 28.1.1884 BÂLE ۞ 25.3.1962 LAUSANNE
„I když jsme byli neustále pronásledováni urputným tempem ve spěchu a finančními nesnázemi, měli jsme zároveň i kliku, že jsme často nacházeli prvotřídní a plně oddané kolegy.“ (Jacques Piccard, syn)
Vyprávějí o tom středověké rytiny: Alexander Veliký se dal prý utěsnit do křišťálového sudu a spustit hluboko pod mořskou hladinu. Co uviděl, předčilo jeho všechny představy o možném shledání s něčím novým. Tři dny a tři noci trvalo, než ho minula obluda hovaďácké délky, defilující před ním na pokyn anděla. Alexander Veliký byl zblbnut, tedy okouzlen, ohromen, ba i ochromen…
„Myšlenka na takovou loď mě napadla už dávno. Studoval jsem prvním rokem na polytechnice v Curychu, když se mi náhodou dostala do ruky překrásná kniha Carla Chuna, popisující oceánografickou výpravu na loďce Valdivia. Sítě spuštěné do hloubky několika tisíců metrů vynášely na palubu hlubokomořské potvůrky. Výprava pracovala ve dne v noci. Sítě vytažené uprostřed temné noci vyvrhly před očima ohromených oceánografů spousty fosforeskujících tělíček. Některé ryby měly skutečné reflektory.
Světla však rychle slábla a zhasínala. Ryby nesnesly mnohem nižší tlak a vyšší teplotu povrchové vrstvy vody, tak jako my bychom nezvládali obrovskou váhu vodních mas, pod kterými tyto ryby žijí.
Existuje jediný prostředek, jak pozorovat tyto ryby v jejich přirozeném prostředí, a to sestoupit do největších mořských hlubin. Jistě by se dala sestrojit vodotěsná kabinka, říkal jsem si, která by odolala podmořskému tlaku a z jejíchž oken by pozorovatel mohl obdivovat přepestrý svět všude kolem. Kabinka by byla těžší než voda, kterou vytlačí, stejně jako gondola balónu je těžší než stejný objem vzduchu. Zcela analogicky jako u volného balónu by bylo třeba zavěsit ji na objemné těleso naplněné látkou lehčí než je voda.
Tak se zrodil základní princip batyskafu.“
Když věhlasný švýcarský fyzikus profesor Auguste Piccard psal tato slova, bylo mu sedmdesát let. Své sny, nikdy nevybočující z přísných hranic reality, dávno uskutečnil. Ty další, stejně odvážné a stejně reálné, spřádal i prožíval se svým synem, svými přáteli. Doba dokázala a dokazuje jejich životaschopnost.
Byl neposedné dítě, byl student, byl mladý inženýr, později také jadrný fyzik. Touha a píle. Cesta od 28. ledna 1884, kdy se narodil, k 27. květnu 1931, kdy jeho jméno poprvé zazáří na titulcích médií v trafice, je lemována obojím. Je korunována slávou. A je příznačné, že nevede, alespoň zpočátku, do mořských hlubin…
„Jako všichni mladí v mé době hořel jsem nadšením pro všechno, co se týkalo víceméně nové vědy. Letadla těžší vzduchu v té době dospěla teprve k prvním skokům a jenom optimisté předvídali budoucí rozvoj letectví; králem vzduchu stále ještě zůstával balón.
Jako mladý fyzik jsem samozřejmě četl všechny vzduchoplavecké revue, které mi byly dostupné. Odborníci se v nich přeli o jednu otázku: o rozdělení teplot plynu uvnitř balónů. Nesouhlasil jsem s uveřejněnými výsledky. Zdály se mi v rozporu s teorií, o čemž svědčila i skutečnost, že zvolená metoda měření nevyhovovala. Bylo třeba poupravit měření v lepších podmínkách…“
A tak se vědec stává aviatikem. Švýcarský æroclub dává k dispozici balón, Piccard rozum i odvahu (bombastického srdce). Při svých prvních letech ještě nemůže tušit, že to bude právě „letadlo lehčí vzduchu“, jež ho jednou vynese do „nedosažitelných“ výšin.
Už koncem 19. století si fyzikové všimli, že plyny, pokládané za dokonalé izolanty, ve skutečnosti mohou za jistých podmínek vést elektrický proud. Zpozorovali, že elektrický proud může procházet zejména těmi plyny, které byly vystaveny radioaktivnímu záření. Výzkumy prováděné prostřednictvím balónů ve výškách od čtyř do devíti tisíc metrů přinesly překvapivé poznatky: elektrická vodivost ve vyšších vrstvách atmosféry stoupá, zatímco se předpokládal její pokles při vzdalování od Země a jejích radioaktivních látek. Fyzici byli nuceni přiznat nový jev – kosmické paprsky přicházející z mezihvězdného prostoru.
Cesta za poznáním tedy vede – do stratosféry.
„Jak? Raketovým letounem poháněným střelnou bavlnou, který se právě testuje v Německu? Letounem, tedy letadlem těžším než vzduch? Anebo…“
Ovšem – jak se může rozhodnout zkušený aviatik a navíc vědec, jehož nejpřirozenější vlastností je hledání možného? Balón hlásí svůj triumf.
Ano, jsou zde překážky, na které zaplatila životem už řada æronautů, usilujících o překonání výškového rekordu, naposledy – v listopadu 1927 – americký kapitán Hawthorne Gray: řídký vzduch, nízký barometrický tlak a silný mráz ve stratosféře. A je tu zárodek řešení, princip promyšlený už před lety a pojmenovaný – batyskaf.
„Tehdy považovali odborníci můj nápad za neuskutečnitelný. Dnes pokládáme za naprosto všední to, co se tehdy zdálo být pouhou utopií. Mohli však namítnout jen jediné: že se dosud nic takového nedělalo, tedy nedělo. Kolikrát jsem už takové závěry slyšel! Právě úkolem inženýra je, aby na základě teorie tvořil nové a lepší.
Kdybych byl býval letcem, byl bych asi rázem sestrojil stratosférické letadlo. Jako vzduchoplavec jsem se pustil do konstrukce balónu. Šlo v podstatě o poměrně jednoduchý úkol: zavěsit neprodyšnou kabinu na volný balón…“
Kolumbovo vejce vzduchoplavců. Hermeticky uzavřený prostor, v němž je vzduch dýchatelný za normálního tlaku a který vydrží i pokles vnějšího tlaku až na desetinu původní hodnoty; toť „vše“.
Pod osobním Piccardovým dohledem vzniká ze slitiny hliníku a cínu „podezřelá“ velká dutá kukaň koule. Průměr přes dva metry, tloušťka stěn pětatřicet milimetrů. Dva průlezy, osm pozorovacích okének, veškeré přístroje (a není jich málo) upevněny zvenčí. Ve výbavě dva kilogramy tekutého kyslíku, který by měl vystačit na desetihodinový let, a Drägerův přístroj k pohlcování kysličníku uhličitého. Vše do detailu rozmyšleno. A vše (zatím vše) zaplaceno ze skromných prostředků univerzity.
Ale balón o objemu téměř 15 tisíc kubických metrů – to je už jiné sousto. Velké věci (myšleno obrazně) si však cestu na svět vždycky vydupou. Nemalé prostředky uvolňuje belgický Národní fond vědeckých výzkumů a na konci roku 1929 předává Piccardovi augsburská firma Riedinger obal balónu zhotovený z kvalitní bavlněné tkaniny impregnované gumou.
Ještě padáky pro gondolu, pro posádku a pro všechny ožehavé případy, složitá administrativní jednání vyvolaná promyšleným výběrem místa vzletu právě v Augsburgu, ještě dlouhé diskuze nad meteorologickými mapami a…
Ne, pečlivě vypočtené datum třináctého září 1930 tím slavným dnem nebude. Ke svému prvnímu vzletu připravený stratosférický balón FNRS (Fond national de la recherche scientifique) bezmála zničí náhlá vichřice. Drahocenný vodík musí být vypuštěn, profesor Piccard i jeho kolegové se musejí až do jara obrnit dávkou trpělivosti.
Konečně je to tu. Meteorologové stanoví jako nejvhodnější termín plnění balónu noc z 26.5. na 27. května, osud jako by však tomu pokusu nepřál. Hodinu po půlnoci se zvedá nečekaný poryv větru, gondola je stržena z ložiště, citlivé přístroje poškozeny, v čudu. Ale houževnatý Piccard to nevzdá. Spolu se svým asistentem Kipferem kontroluje, opravuje. V půl čtvrté se oba nasoukají do gondoly, naposledy ověřují stav všech funkcí. Hotovo. Tutovka. Teď už jen…
„Máme pod sebou tovární komín!“ zahuláká náhle Kipfer. Letí! Zkoušku vysílačky považoval pozemní personál za povel ke vzlétnutí…
Jsou tři hodiny padesát sedm minut.
„Stoupáme velmi rychle. Po chvíli si všimnu, že izolátor jedné elektrické sondy, procházející stěnou kabiny, se při pádu naší gondoly roztřískal: vzduch – náš drahocenný vzduch – uniká se sykotem černou dírou. Naštěstí jsem si dal přichystat směs z koudele a vazelíny – omotávám tedy izolátor páskou a touto kaší, což není nijak snadná prča.
Brzy hlásí Kipfer, který sleduje tlakoměry: „Jsme ve čtyřech tisících, tlak venku i v kabině je stejný!“
Proč jsem vůbec dal zhotovit tuhle krásnou hliníkovou kabinu? Je děravá jako cedník, obyčejný proutěný koš by nám prokázal ty samé služby! Situace je na pováženou kritická.“
Teprve po půlhodinovém snažení zlověstný sykot unikajícího vzduchu utichá a odpařující se kyslík zvedá tlak v kabině. Výškoměr ukazuje neuvěřitelných patnáct a půl tisíce metrů. Balón je v rovnovážném stavu.
Odhazují padesát kilo zátěže a stoupají ještě o několik set metrů. Přes úchvatnou podívanou na celý zasněžený hřeben Bavorských a Tyrolských Alp nezapomínají na hlavní poslání letu – tabulky se plní ajn cvaj údaji odečtenými z přístrojů. Roky příprav docházejí své premiéry…
„Čeká nás však další nepříjemné odhalení: manévrovací provaz ovládající ventil nefunguje… To znamená, že nemůžeme vypustit část plynu a tedy ani sestupovat. Ještě se pokoušíme otevřít záklopku sami: pomocí kliky umístěné uvnitř kabiny otáčíme hřídelem, na němž je navinut ovládací provaz; ale provaz se přerve, čímž ztrácíme veškerou možnost manévrování.
Stáváme se zajatci stratosféry.“
Navíc se opět ozývá syčení unikajícího vzduchu – vazelína protekla koudelí ven. Znovu začíná boj o život. Stratosférické slunce ohřívá gondolu, teplota stále stoupá. Dvacet, třicet, čtyřicet stupňů. Vedro. Šílená žízeň. Pochybnosti…
Kolem druhé hodiny po poledni zaznamenávají mírný pokles; tak mírný, že by cesta nazpět trvala tři týdny. Podle Kipfera mají zásobu kyslíku na šest hodin.
Osm večer. Výška 12 kilometrů. Na této hranici zahynul před čtyřmi lety kapitán Gray. Kyslíku zbývá na necelou hodinu. Když se odpaří poslední kapka, zapadá konečně slunce a sestup se zrychlí.
Deset minut před devátou jsou ve výšce 4020 metrů. Odtrhávají kryty hermeticky utěsněných oken. Vítězí. V půl desáté večer přistávají na úpatí ledovce Groß Gurgel. Velkej chřtán. Během sedmnácti hodin dramatického výstupu dosáhli výšky 15 781 metrů.
„Za několik dní potom nás triumfálně vítá Švýcarský æroclub v Curychu; jeho předseda plukovník Messner nám gratuluje a vyjadřuje přání, aby světový výškový rekord, jehož jsme dosáhli, dlouhá léta zůstal nepřekonán. Musím mu však ve své odpovědi odporovat:
„Těším se na den, kdy mne budou následovat další stratosférické balóny a dosáhnou ještě větších výšek. Není mým cílem lámat a držet rekordy, ale otevřít novou oblast vědeckému výzkumu a vzduchoplavbě“…“
Cíl, jenž má být dosažen v nejbližších letech.
Po druhém, ještě úspěšnějším výstupu FNRS o rok později, získá vzduchotěsná kabina definitivně „domovské právo“ v aviatice. Je zahájena stavba hned několika stratosférických balónů: tří v USA (jeden z nich, na velmi vysoké technické úrovni, postaví Piccardův bratr Jean), dva v Rusku, jeden v Polsku.
Cesta do výšin je volná. Jsou však jiné, dosud zavřené. A nebyl by to profesor Auguste Piccard, kdyby po jedné z nich nevykročil. Tím spíš, že na jejím začátku už – kdysi – stál…
„Brzy nato jsem znovu v duchu proměnil stratosférický balón v podmořský, a znovu jsem zaklepal na dveře belgického Národního fondu vědeckých výzkumů. Moje žádost byla přijata a byly mi povoleny především prostředky na vybavení laboratoře pro výzkum vysokých tlaků.“
Předlouhá řada předběžných modelových zkoušek, nekonečné úvahy a výpočty každého detailu. Ve chvíli, kdy je připraven postavit první batyskaf na světě, začíná druhá světová válka bořit vše, co mělo důstojnou a důležitou cenu. Ztrácí možnost pokračovat, ztrácí v ní také znamenitého kolegu Jeana Guillissena.
„Koncem roku 1945 jsem se znovu obrátil na Národní fond s žádostí o podporu, abych mohl pokračovat v práci. Fond mi poskytl finanční krytí, avšak s podmínkou, že Belgičan Max Cosyns, kterého jsem si vybral za kolegu, zatímco já jsem švýcarským státním občanem, se bude se mnou podílet naprosto stejným dílem na všech právech i povinnostech celého podnikání.
Z hlediska politického bylo takové rozdělení pravomoci jistě nezbytné, v praxi se však fifty–fifty neukázalo zrovna promyšleným tahem. Tak významný podnik vyžaduje jednoho šéfa…“
Už první výsledky přesto naznačují optimistickou budoucnost. Rodí se – jak jinak – FNRS 2.
Kulovitá gondola, tentokrát z oceli, musí odolat obrovskému tlaku, musí být dokonale vodotěsná, musí mít okna dokonale průhledná a přitom extrémně pevná. Je taková k mání.
Plovák – jakýsi „balón“ plněný benzínem – musí mít objem 30 krychlových metrů, musí být rozdělen do šesti válcovitých komor, malé manévrovací nádrže a nádrže se zátěží – železnými broky. Je takový na světě.
Dvě mohutné olověné baterie – zdroj elektřiny – musí být natolik mocné, aby „zajistily“ osvětlovací, pohonná i ovládací zařízení. Jsou takové plně funkční.
Jinými slovy FNRS 2 musí splňovat všechny, i ty nejnáročnější požadavky, aby dokázal do té doby nemožné. Je takový připraven obstát!
15. září 1948, Antverpy. Speciálně upravený nákladní parník Scaldis zvedá kotvy. Směr Dakar a dál k Bao–Vistě. Tam proběhnou první atestace. K čemu přirovnat napětí, jež všichni zúčastnění prožívají? Měsíc nevšedně napjatého očekávání.
Zatěžkávací zkouška, první sestup do pouhých pětadvaceti metrů, je plánována na 26. října. Na „palubě“ spolu s Piccardem je biolog Monod. Ohlášeny nejsou žádné komplikace. 3. listopadu, za dramatičtějších okolností, avšak s úspěchem, klesá batyskaf bez posádky do hlubin 1380 metrů. FNRS 2 nezklame.
Jeho – už definitivní – přestavba na FNRS 3 probíhá od roku 1950 na základě mezinárodní dohody v loděnicích francouzského námořnictva. Ve třiapadesátém roce dosáhne s posádkou hloubky 2100 metrů, o rok později sestoupí na hranici 4050 metrů… Tou dobou už ale bude na světě i – Trieste.
„Začátkem roku 1952 se přihodilo něco zcela nečekaného. Došel dotaz z Terstu, zda bych chtěl jako hlavní inženýr–fyzik řídit stavbu nového batyskafu…“
Odmítnout nelze. Další příležitost je víc než lákavá; tím spíš, že je už příležitostí i pro mladého Jacquesa. Italský průmysl, švýcarský kapitál. Nechybějí ani nápady, ani dovednost, ani nadšení. Jediný nepřítel je čas. A ten má být poražen.
1. srpen 1953. Na klidné hladině Neapolského zálivu se pohupuje zbrusu nový, technicky podstatně „vyspělejší“ batyskaf Trieste. Deset dní trvá plnění plováku benzínem a další přípravy, pouhých několik minut cesta otce a syna Piccardových na nehluboké dno. Zkouška se těší výsledkem na výbornou.
Kdyby dostával batyskaf vysvědčení, Trieste by byl premiantem.
26. srpen: tisíc osmdesát metrů. Loď napěchovaná přihlížejícími novináři propukne při návratu Trieste z nedůvěřivého mručení v jásot.
30. září: tři tisíce sto padesát metrů. Světový rekord. A hotová senzace. V přístavu jsou oba Piccardové uvítáni admirálskými poctami.
Výpravy do neprobádaných hlubin následují jedna za druhou, úspěch stíhá úspěch. Batyskaf – stejně jako stratosférický balón – plně prokazuje svou životaschopnost. A pak je tu…
23. leden 1960: deset tisíc devět set šestnáct metrů. Ano, největší mořská hlubina, jedno z posledních „bílých míst“ naší zaneřáděné planety. Dosahuje jí Jacques. Šestasedmdesátiletý Auguste Piccard očekává jeho návrat na palubě doprovodné lodi; ve skutečnosti je ale s ním…
Zemře po dvou letech – 25. března 1962. Jako nemnozí jemu podobní neodejde však z tohoto světa nikdy zapomenut.
„Vědec – ať už fyzik, chemik či oceánograf – hledá nejprve z čistě badatelské vášně, a otevře-li se před ním dosud neprobádaná oblast na zemi, v podzemí, v atmosféře nebo v oceánech, najde-li nový jev nebo novou látku, jeho pohled se nese do budoucna. Tím, že jsem zkonstruoval plavidlo schopné plavby v mořských hlubinách, uspokojil jsem svou badatelskou vášeň a doufám, že jsem tím pootevřel dveře oceánografii.“
BEASTIE BOYS: „ALIVE“ (NAŽIVU)
Máme rýmy na výběr v širokánském výběru
mám pro vás bonbóny, slupněte je jako malinu
lidé na večírku křičí „ano, ano, to je pravda“
protože mám srací ovládání na svůj bidet
A-D-R-O-C-K
používám mikrofon jako Picasso jíl
odstraňuji z toho skvrny pryč
pozdravuju Bambaatu a Jazzy Jay
hraju s mikrofonem odsud do Bombaje
dělám pro to všechno maximum a říkám: ať se stane, co má přijít
protože všichni musí platit za své půjčky
dívám se šikmo jako známý Pele (fotbalová legenda)
daří se mi jako Alimu
jsem tak znechucený rasismem v dnešní době
je čas o tom mluvit a neobracet se zády
udělat paprsky slunce, když je zamračeno a vládne šedivost
Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti
uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči
jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení
mohlo by být hezké, když jsi akční
Dodávám tranzové rýmy do fungl nové výše
svítím na mikrofon jako UltraBrite
vytvořil jsem monstrum s rýmy, které píšu
kozle metal rapu, řekni mi dobrou noc
a teď je tu něco, co se nemusí líbit všem
můj DJ se jmenuje Mix Master Mike
je to velká škoda, že lidi na sebe musíte jen prudit
ale mohl bych tomu rozumět, u něj to zní tak hezky
čtu ti zprávy, protože jsem Country Mike
používám mikrofon jako Shazam šponovky
pokouším zůstat čistý před nenávistí a zlobou
tak si uchovávám tichou mysl jako ticho noci
s kým chcete vlastně ve světě bojovat?
měli bychom se sjednotit proti systému
homofobie není správná
jestli se učíš milovat, pak budeš milovat život
Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti
uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči
jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení
mohlo by být hezké, když jsi akční
Můžeš zamíchat čísla, ale fakta jsou fakta
existuje tolik bilionářů, zatímco mnoho lidí dře nouzi
tak před bídou se rozhodnete obrátit
tak pojďte lidi na večírek a rozdělte si své hromady
teďka přejdu k jádru věci
tančete tanec Biz Mark a záhon zelí
snažíš se otočit klíčem, ale zlomil se ti zámek
potají se hrabeš v mých souborech, abys čórnul nějaké rýmy
rád bych mluvil o dani z příjmu
já nechci napomáhat stavět bomby a to je fakt
nejsou peníze na zdravotnictví, v čem je potíž?
člověk tě uzamknul bez klíče v zámku
Mike a Adam stojí tady za mnou
vy přinášíte mikrofony a my přineseme rap
zapni aparaturu a ozvuč si svou boudu
já nekouřím trávu a nesnesu crack
Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti
uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči
jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení
mohlo by být hezké, když jsi akční
IN A WORLD GONE MAD (VE SVĚTĚ, KTERÝ JE PODLÝ A KRETÉNSKÝ)
Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet
tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle
zabíjení pokračuje celý den a noc
v příslušný čas bojujeme nenásilný boj
Zrcadla, kouřové clony a lži
já nepohrdám politiky, ale jejich činy
ty a Saddám byste toho měli nechat nejdřív
s kokainem a Courvoisier
ale stavíš víc bomb, čím tím víc si připadáš statečný
jak tvoje krize ve středním věku odhaluje válku
všechno chceš mít pod kontrolou
teď zadrž tu osu zla mimo její působnost
občanský zákoník číslo 2080
politici jsou pochybní
tak se lidi chraňte, protože si myslím, že hulí až moc crack
nepochybuji, že to tak vypadá, když se tak chovají
Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet
tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle
zabíjení pokračuje celý den a noc
v příslušný čas bojujeme nenásilný boj
Nejdříve „válka na terorismus“ a teď válka na Irák
dosahujeme bodu, kdy se nemůžeme vrátit
zbavme se zbraní a zbavme se bomb
a zastavme společné příspěvky, na které se oni spoléhají
budu dřímat u tvých projevů, až začnu nahlas chrápat
protože neponesu zbraně na ropnou válku
As-Salamu alajkum, wa alajkum as salam
mír pro Střední východ, mír Islámu
nevykládejte si nás špatně, že milujeme Ameriku
není žádný důvod být hysterický
oni nám mažou kolem pusy med
nejsme oplatky, tohle nás nebaví
Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet
tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle
zabíjení pokračuje celý den a noc
v příslušný čas bojujeme nenásilný boj
Kolik lidí musí být zabito,
aby se naplnily kapsy ropným rodinám?
Kolik ropných rodin bude zabito?
Ani jediná, tak jaký to má význam?
Je čas razit cestu a snížit intenzitu
zbavte se zbraní hromadného ničení a nenávisti
říkám si, cože to provádí Bílý dům?
Ale ne! Říkám si, co nám to sakra zas upekli??!!!!???!!
já nejsem pro Bushe a nejsem ani pro Saddáma
potřebujeme, aby ti hlupáci zůstali v klidu
Georgi Bushi, vypadáš jako Zoolander
pokoušíš se vystupovat drsně před kamerou
copak jedu na bláznivých pilulkách? Musíme to zastavit
dej ty ruce pryč od peněženky mojí babičky
potřebujeme zdravotnictví víc, než jít do války
myslíš si, že je to demokracie, za kterou bojujeme?
Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet
tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle
zabíjení pokračuje celý den a noc
v příslušný čas bojujeme nenásilný boj
„Cítili jsme, že bylo zapotřebí komentovat situaci, do které se teď dostaly Spojené státy. Válka v Iráku nevyřeší naše problémy. Může přinést pouze smrt mnoha nevinným obětem a americkým jednotkám. Jestli skutečně usilujeme o bezpečnost, potřebujeme budovat přátelství a nepokoušet se o tyranizování zbytku světa.“
MCA
„Když jsme byli spolu, psali jsme písně a natáčeli je, měli jsme pocit, že by bylo nezodpovědné nevystoupit proti tomu, co se odehrává ve světě, zatímco události stále pokračují. Nedávalo nám smysl čekat s vydáním této písně do doby, než dokončíme celé album To the 5 boroughs“.
Mike D
„Tato píseň není výpovědí proti Americe a pro Saddáma. Je to výpověď proti neoprávněné válce.“
Ad-Rock
IAM: LE FEU (HOŘÍ)
Do zákulisí, tady vrcholí napětí
jsou tu jen lidi ze skupiny, 7 bylo jejich jméno
s velikou zátěží na jejich bedrech
jako ponorka Jacquese Cousteau
relaxuj kámo, Chille, nedělej takovej rámus, bože ano
je půlnoc, čas jít hulit mikrofon
se všemi novými lidmi, všechny nové skladby
jsou nažhaveni na show, líbí se mi, když davy jásají oh!
teď jsme tady a všechno na parketu hoří
dvě minuty, všichni jsou připraveni
slovní vyjádření a dva sudy petroleje
hodíme je na lidi, co tančí
a pak doprovázejí texty, je tu též crossfader
S.7.7.0. bombarďák je v ohni
plamen šlehá v těle tanečníků
přichází to do sálu, vlní se tance a zpívají sborem
Tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
Přijeli jsme sem ani ne během jednoho dne
naše kufry nepocházejí z jednoho jediného turné
zítra vám budu vyprávět svůj příběh
a výlet nebude krátkej, to mi můžete věřit
je mnoho písní, co jsme složili a upravili
inspirující silné verše a haldy popsaného papíru
a trvalo nám hodiny, abychom je vylepšili
aniž bychom věděli, jestli zafungují
a všechny ty kilometry jsme urazili
Mojžíši buď s námi, on se nikdy nechodil jen procházet
skončili jsme brzy ráno, všichni čerství
přijeli jsme večer se špacírkou a pár drobnostmi
stalo se to zas a zas a často na benzínce
měli na rtech úsměv, když nás zahlédli
že jedeme na koncert na druhý konec Francie
měli jsme dojem, že nastal čas stěhování krav a koní
všechny tyhle štace s přesným cílem
a to ukázat se na pódiu, abychom viděli, jestli
roste teplota a lidi v davu šílí
jedeme dělat co? podpálit jeviště
Tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
Ne! ty krvavej bastarde…
Zvedněte ruce nad hlavu, jestli se cítíte dobře
respektujte přistěhovalce a všechno bude fajn
podívejte na řízek, lidi mají hlad
přicházíme dnes jen tak, jsme mezi vámi na jevišti
používáme sílu slova, ne obscénní pózy tance
skákejte, jestli chcete, křičte, jestli můžete
zapálíme vás! Zapálíme vás! Já chci vidět holky
z prava, z leva si je prohlížet
ano jsi překrásná, hasta la vista señorita
IAM jsou tu, aby podpálili noc
chceš si vydělat? Najdi si práci, miláčku
Bože, zdá se mi to, nebo nezdá?
dej mi sílu, abych mohl všechno podpálit
v očích publika
očekávám tu vlnu zkázy
dej mi možnost slyšet
„IAM jsou v baráku” řeknu vám, jestli
víte, že jsme na živáku
u vás ve městě, píšu rychle číslo 18
Horkokrevná šňůra mikrofonu, který mi dělá závrať
popletl mi nohy a upadl jsem
nehledě na to je všechno fajn a všichni mají síly až až
nehledě na nějaké zmatky našeho Papina scratchingu
dav jásá a tleská
dáme další píseň a zareagují oooh ooh
Akhenatone, myslíš, že jsou připraveni?
Yeah, myslím, že jo, udělej to, chlape
po mé pravici, jste připraveni na první vlnu?
YEAH!!
po mé levici, jste připraveni zabít se na zpívaném refrénu?
YEAH!!
žádný problém, to nás ještě zlepší
ah ah! rozjede se to, žádná dřina
zaručujeme vám pořádnej hukot na hodinu nebo na dvě
dnešní večer vás všechny podpálíme
tak co bude dnešní večer lidičky?
Tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
tuhle noc vás podpálíme
takoví jsme my, lidi z Marseille
Hoří, honem, zavolejte hasiče
| 
